S Pavikem nejen na Jadran
Je sobota 9.6.2012 a po nezbytných přípravách konečně vyrážíme z Kopřivnice na cestu, kde nás určitě čeká
pěkné počasí a klidné moře. Jedeme sami se ženou Jankou na Burgmanu 650 a jsme nedočkaví. Po delší době
totiž máme dovolenou dva týdny vcelku, proto máme spoustu času. Společnost nám dělá Pav 40, r.v.1967.
V plánu máme trasu přes : Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko,Itálii, jižní Tyrolsko a zpět Rakouskem domů.
V Hodoníně nás přepadla průtrž a poprvé oblékáme nepromoky. V ATC Lednice si pronajímáme chatku,
abychom nemuseli vybalovat stan do mokré trávy. Po pivečku jdeme na kutě, ráno nás čeká další porce kilometrů.
V Břeclavi doplňujeme benzín, lepíme rakouskou dálniční známku a za drobného mrholení vyrážíme směr Graz.
Camping v Leibnitz, 25 km za Grazem nás vítá slunečným počasím. Vybalujeme stan a otvíráme láhev Portugalu
na krvinky. Ráno je sice zataženo, ale bez deště, lepíme slovinskou dálniční známku a přes Maribor svištíme
na jezero Bled. Šedesát kilometrů před cílem opět průtrž, takže jsme nuceni hledat nějaké ubytko.
Městečko Kamnik nabízelo místo v kempu za 14 euro se vším všudy. Majitel nám dokonce nabídnul azyl
pod pergolou, kde jsme mohli v klidu pojíst a popít ze zásob. K večeru stavíme stan a uléháme spánkem králů.
Nad jezerem Bled se táhnou mraky, pár nezbytných foteček a valíme směr Lublaň, Rijeka, Medulin, Premantura.
Pár kilometrů za Rijekou do nás praží slunce, zastavujeme a sušíme nepromoky. Dalo by se říci – pár kilometrů,
a úplně jiné počasí ! Další cesta je již bez nepromoků, a to doslova. Špatně jsem je připevnil na zahrádku Páva,
a zřejmě někde na dálnici jsme je ztratili. Nějak to snad přežijeme… Premantura, nejjižněji položené městečko
na Istrii nás přivítalo rozlehlým, ale tichým kempem Tašalera přímo na břehu zátoky Medulin – Pomer.
S úsměvem na rtech stavíme stan, popíjíme pivko Ožujsko a radíme se, jak dlouho setrváme na tomto krásném
místečku. Na Jadranu jsme poprvé a obdivujeme průzračnou, ikdyž na můj vkus celkem teplou vodu. Zůstali jsme
tři dny a věřte, že se nám odsud vůbec nechtělo. Během našeho pobytu jsme podnikli pár pěších výletů po okolí,
nafotili několik snímků a trošku záviděli německým důchodcům, kteří zde tráví skoro půl sezony v super karavanech.
Přes fotogenicky a turisticky známé město Pula směr slovinský Koper a italský Trieste jsme se lehce přesunuli
do dalšího kempu – Dei Dogi na pobřeží Jesolo de Lido, asi 25 km od Venezia ( Benátky ). Stejné moře, ale písečné
pláže, paráda, to jsme nečekali ! Všude lidí jako much, ale úderem 19 hodiny byla pláž jen naše. Červené místní
víno a mandle nám opět vyloudily úsměvy ve tvářích a my počkali na západ slunce. Romantika je naše hobby,
samozřejmě jako cestování na motocyklu. Italové mají zřejmě národním zvykem kempování v karavanech o víkendu,
protože po našem návratu od moře jsou všechna místa zaplněna, všude hraje různá hudba, voní různé pokrmy,
pobíhají všude oprsklé děti a dokonce vedle našeho místečka mají dva obrovské psy nejasné rasy, naštěstí
bez štěkání. Po dvou slunných dnech, doplnění zásob a zjištění správného směru na jednom z tisíce kruháčů
najíždíme na dálnici, která nás vede mimo ucpané a sluncem přežhavené centrum Benátek a milióny lidí jedoucí
bezhlavě na čemkoliv do tohoto místa. Je totiž neděle a dle info na pumpě má přijet papež. Pokračujeme tedy
dále směr Verona, historické město, kde se odehrál příběh Romea a Julie. Na exitu u vesničky Bagnol sjedeme
z dálnice a přes Lazise a Cizano vjíždíme do starobylého a čistého Bardolino na břehu jezera Lago di Garda.
Opět zíráme na tu čistou vodu, která nám příjemně šumí pár metrů pod naším stanem. Procházka večerní
kolonádou, posezení na molu s kelímkem lahodného vína a pozorování úžasného západu slunce nad jezerem,
to v nás zanechalo hlubokou rýhu vzpomínek. Nic naplat a ráno okolo desáté opouštíme toto působivé místo
a podél jezera jedeme směr Arco do Trenta. Hory po obou stranách tvoří nádhernou scenérii a vinice pomalu
ustupují drsnému kameni místních dvoutisícovek. Z Trenta pokračujeme podél dálnice na Neumarkt a směrem
Moena do Cortina d´Ampezzo .Končí sranda a začíná pravý ráj nekonečných zatáček, stoupání střídá klesání,
mohutné štíty Dolomit se zasněženými vrcholky dávají najevo, jak je v jejich společnosti člověk maličký.
Pasoucí se ovečky podél cesty, občas vystřídají krávy nebo koně. To vše dodává tomuto kraji tu správnou
atmosféru, kterou můžete vnímat ze sedla svého stroje. Slunce ozařuje už pouze nejvyšší vrcholky hor a my sjíždíme
do kempu v Cortina d´Ampezzo skoro za tmy. Příjemná recepční nám umožní nákup pivka a pečiva v již zavřeném
minimarketu. Po této dlouhé, ale záživné trase pivko v nás jen zasyčí. Ranní vstávání za ohlušujícího zpěvu ptactva,
snídaně, dotankování a vyrážíme směr Toblach v Jižním Tyrolsku, který ale spravují Italové a pokračujeme přes
Lienz, Villach, Klagenfurt am Wörthersee do Leibnitz. Zdejší kemp už známe z počátku naší cesty a proto není
problém s jeho hledáním. Kupodivu zde bylo stále pár známých tváří, se kterými jsme se loučili před deseti dny !
Bylo to příjemné večerní posezení, ale šup na kutě – ráno razíme do ATC Lednice.
Asi sto kilometrů před Vídní začínají vozidla zpomalovat a blikat varovnými světly. Copak se asi stalo ?
Policejní šťára ! Všechny nás směrují na blízké odpočívadlo, některé z nás si měří pohledem a pouští dál,
jiné zastavují a kontrolují doklady, obsah zavazadlových prostor a dálniční známky. V momentě, kdy můžeme
bezproblémů pokračovat v jízdě, mi Janka oznamuje do interkomu: dneska je jedenáctý den, co máme nalepenou
rakouskou známku ! Platnost je ovšem deset dnů a mně by se krve nedořezal ani ten nejlepší chirurg !
Po pěti kilometrech stavíme na pumpě a lepíme novou známku za pět euro. Náhoda je blbec. Uff.
Okolo 15 hodiny stavíme stan v Lednici a jdeme konečně na točené pivo a smažený sýr ! Sluníčko pořád ještě
pálí, tak jdeme osvěžit upocená těla do místního rybníku pod chrámem Apollóna. Další den už nespěcháme,
proto při cestě domů ještě stáčím řídítka na Nové Mlýny, rybářů to ráj a fotíme to veledílo, kterému padla
za oběť obec Mušov během totality. Kafíčko u sestřenice v Moravském Žižkově bylo třešničkou na dortu
našeho putování a kolem šesté večer parkujeme našeho Čertíka s Pavikem v garáži.
Celkem ujeto 2886 km převážně po dálnici
Termín: 9.6.-21.6.2012
Ceny benzínu: od 1,41 – 2,1 Euro/L (nejdražší Itálie )
Ceny v kempech: od 14 - 29 Euro za noc (dvě osoby,moto,stan,vzduch – nejdražší Itálie)
Dálniční motoznámka Rakousko: 2x 5 Euro :o)
Dálniční motoznámka Slovinsko 8 Euro
Vozidlo: Suzuki Burgman 650EXE K8 + Pav 40
Průměrná spotřeba paliva: 4,7 L/100km
